Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/11

Tato stránka byla zkontrolována

Jakmile se ocitl Tom v bezpečí, zahleděl se na velké jehly, jež byly vbodnuty do výložku u jeho kazajky — kol nich otočeny byly nitě, kol jedné niť bílá, kol druhé niť černá. I pravil: »Ani by si toho byla nevšimla, kdyby nebylo toho zatrápeného Sida. Aby to kat spral; někdy přišije límec bílou nití jindy zase černou nití. Ať mne čert vezme, jestli by si byla vzpomněla — ani já to dobře nepamatuji. Na mou duši, toho Sida musím za to zmrzačit; ať se na tom místě propadnu, neučiním-li to.«

Nenáležel mezi vzorné chlapce v dědině. Věděl dobře, jak se má chovati vzorný chlapec, a měl v ošklivosti vzorné chlapce.

Netrvalo ani dvě minuty a zapomněl na svůj zármutek. Nestalo se tak proto, že zármutek jeho byl lehčí a méně trpký, než mívají lidé, nýbrž proto, že nový zájem zármutek na čas potlačil a z mysli zahnal; právě tak zapomínají též lidé na své zármutky, kdykoli je rozčilí nové podniky. Tímto novým zájmem byla pěkná novinka v pískání, již seznal u jistého černocha, a v níž se chtěl též sám nerušeně zdokonaliti. Byl to jakýsi ptačí zpěv, na způsob ptačího tlukotu, jehož se docílilo tím, že se mezi zpěvem jazykem o patro bilo. Čtenář snad si vzpomene, jak to bylo, byl-li ovšem vůbec také jednou chlapcem. Vytrvalostí a opatrností podařilo se mu brzy poznati, jaký v tom vězí háček, i vykračoval si po silnici, maje ústa