Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/105

Tato stránka byla zkontrolována

»Je to zaběhlý pes, Frantiku!«

»Bože můj! Na koho z nás má asi namířeno?«

»Bezpochyby na oba, Frantíku. Vždyť jsme pohromadě!«

»Tome, jsme ztraceni. Mohu si lehce vypočítat, kam se po smrti dostanu. Byl jsem vždycky tak bezbožný.«

»Aby do toho! — — To mám za to, že jsem chodil za školu, a tropil věci nedovolené. Mohl jsem také být hodný jako Sid, kdybych byl jen opravdu chtěl — já však jsem se o to ani nepokoušel. Dostanu-li se zdráv z těchto míst, však já kamarádům v nedělní škole ukáži, co dovede Tom Sawyer.«

A Tom začal trochu vzlykat.

»Ty a zlý!« A Frantík začal také vzlykat. »Věř mi, Tome Sawyere, ty jsi anděl proti mně. Och, můj Bože, Bože, Božel Kdybych já byl na tvém místě.«

Tom se trpce usmál a zašeptal:

»Hleď, Frantiku! On se odtud vzdaluje!«

Frantík pohlédl ven, se srdcem překypujícím radostí.

»I na mou dušil Snad na nás ani nešel!«

»Ovšem že ne. Ani mu to nenapadlo. To je dobré! A na koho tedy jde?«

Štěkot psa ustal. Tom napjal sluch.

»Pst! Co je to?« šeptal.