»Jestliže dr. Robinson zemře, myslím, že bude oběšen.«
»Myslíš?«
»Vím to jistě, Tome.«
Tom chvilku přemítal; pak pravil:
»A kdo ho prozradí? My?«
»I co tě to napadá? Dejme tomu, že by se něco stalo, a že by ,Rudého Józu‘ neoběsili, jistě že by nás dříve neb později ze světa zprovodil, jako že se Frantík Finnů jmenuji.«
»Na to jsem také pomýšlel, Frantiku.«
»Má-li ho někdo prozraditi, ať ho prozradí Potter, je-li tak hloupý. Bývá slušně opilý —«
Tom neodpověděl, — přemítal dále. Pak zašeptal:
»Frantíku, Potter o tom neví. Kterak by to mohl vyzraditi?«
»Proč by o tom nevěděl?«
»Poněvadž právě dostal tu ránu, když Rudý Józa vraždu spáchal. Myslíš, že něco viděl? Myslíš že něco ví?«
»Na mou duši, Tome, to je pravda!«
»A ostatně poslyš! — možná, že ho ta rána zabila!«
»Ó ne, mně se nezdá, Tome. Měl v sobě kořalku; pozoroval jsem to; ostatně kořalku má v sobě stále. Když se tatínek opije, tu bys moh’ chalupu mu hodit na hlavu a nic bys mu neudělal.