Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/4

Tato stránka byla zkontrolována

Praze historické a právě v ghettu nejztrnulejší ve starobylém rázu, jemuž motyka a lopata na počátku nového věku učinila náhlý konec. Nekrolog Staré Praze, chcete-li, plný slov obdivu a nadšení, stesku a smutku — můžeme viděti v rámci, v němž se román odehrává.

Nehledejte v Meyrinkově „Golemu“ banální opakování staré legendy. Jeho „Golem“ — jak správně napsal kritik O. Stein — „má hlubší, symbolický význam. Je to tajemství pravdy. Zastřený saidský obraz. On je duší lidstva, jeho obrazem“.

A román celý — je snem. Znáte rozkošnou Andersenovu báchorku „Kouzelné střevíce?“ Tentýž naivně roztomilý motiv naleznete i u Meyrinka.

Cizinec, jenž v chrámu sv. Víta si omylem vymění klobouk, vlivem tohoto jaksi „kouzelného klobouku“ má v noci zvláštní sen. Je zanesen o 33 let zpět a žije život majitele klobouku Athanasie Pernatha… život plný fantastických příhod, strhujících, napínavých, rozrušujících. A sen tento je obsahem románu.

„Psal ho básník, jenž s láskou se ujal svého díla… v něm obsáhl celou Prahu, kterou milujeme pro její vznešenou krásu, pro její slavnou minulost… Jak pestré obrazy se v románu Meyrinkově vynořují! Tolik staropražských postav, tolik lidí, jež jen zde jsou možny, jež jen pražský svět mohl zroditi. Sedíme v krčmě „U Lojzíčka“, slyšíme hudbu, vidíme tance. Ulice žijí, domy žijí, i starý dóm žije svou úctyhodnou mystikou.

Vše je plno zvláštní živosti a mezitím kráčejí hlavní postavy románu: Pernath, hledatel věčné pravdy; Hillel — mudrc; Cvak — starý loutkář; Lojza — zločinec; Hašile — blázen; Miriam — oddaná ve své