Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/301

Tato stránka nebyla zkontrolována

On sedí na nádherném, plochém trůnu z perloviny — v basreliefu — a zlatá jeho hlava je zaječí. Uši jsou vztyčeny vzhůru a jsou blízko sebe, takže vyhlížejí, jako obě stránky rozevřené knihy — —

Voní zde rosa a hyacintová vůně vane přes zeď.

Dlouho stojím zde jako zkamenělý, v údivu. Zdá se mi, že vstupuji do cizího světa. Starý zahradník nebo sluha se stříbrnými přeskami u střevíců a se žabotem a podivně střiženým kabátem přichází z leva k mřížím a ptá se mne, co si přeji.

Podám mu beze slova zabalený klobouk Athanasia Pernatha skrze mříže.

Vezme ho a jde skrze křídlová vrata.

Jakmile se vrata rozevrou, vidím v pozadí chrámu podobný, mramorový dům a na jeho stupních:

Athanasia Pernatha

a o něho opřenou:

Miriam,

a oba se dívají dolů, na město.

Na okamžik se Miriam ohledne, spatří mne, usměje se a šeptá cosi Pernathovi.

Jsem okouzlen její krásou.

Je tak mladá, jak jsem ji viděl dnes v noci ve snu

Athanasius Pernath otočí se zvolna ke mně a mé srdce přestává tlouci.

Je mi, jako bych se viděl v zrcadle, tak podobným je jeho obličej mému.

Pak zapadnou opět křídla vrat a já vidím už a jen lesknoucího se hermafrodita.