vteřin, pak sebou vrhl na pryčnu a začal strašlivě chrápati.
Hned na to zaskřípěl visací zámek a dozorce vězňů vešel dovnitř a podezřívavě mne měřil.
Tvářil jsem se co nejlhostejněji a Vencu takřka ani nemohli probuditi.
Teprve po mnoha šťouchancích vzpřímil se, zívaje, a vrávoral ven, ještě jsa rozespalý a následován dozorcem.
Jsa zimničně rozechvěn, rozevřel jsem Charouskovo psaní a četl jsem:
Týden po týdnu jsem čekal, že vyjdete na svobodu, stále marně — zkusil jsem všemožné kroky, abych shledal materiál, jenž by Vás očistil, leč také marně.
Prosil jsem vyšetřujícího soudce, aby urychlil jednání, ale po každé mi řekl, že nemůže v té věci ničeho podniknouti, že je to věcí státního návladnictví a ne jeho.
To víte — úřední šiml!
Teprve teď, před hodinou se mi něco podařilo, od čeho si slibuji nejlepší výsledek: vypátral jsem, že Jaromír prodal Wassertrumovi zlaté hodinky, které nalezl po zatčení svého bratra Lojzy v jeho posteli.
‚U Lojzíčka‘, kde, jak víte, jsou ‚tajní‘ jako doma, se vypráví, že byly hodinky zavražděného prý Zottmanna — jeho mrtvola nebyla ostatně
