Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/205

Tato stránka nebyla zkontrolována

nešel ještě o krok dále: byl byste se jistě zřítil dolů a ležel byste na dně s polámanými údy.

Praví se, že pod tím kamenem leží ohromný poklad a že řád „Asijských Bratří“, kteří prý založili Prahu, použil toho kamene za základ k domu, jejž prý jednou na sklonku svého života bude obývati jistý člověk, lépe řečeno ‚hermafrodit‘, tvor, jenž je sloučením muže a ženy. A ten bude míti ve svém znaku ‚zajíce‘. Mimochodem řečeno: zajíc byl symbolem Osirise, odtud snad vznikl i zvyk ‚velkonočních zajíčků‘…

Až pak nadejde ona doba, tu prý bude sám Methusalem ono místo hlídati, aby satan neobloudil tento kámen a nezplodil s ním syna, jehož jméno by bylo: Armilos.

Neslyšeli jste nikdy o tomto Armilovi?

Ví se i to, jak by vyhlížel, to jest staří rabíni to vědí. Kdyby přišel na svět, měl by vlasy ze zlata, a měl by je spleteny v copánek na zádech; pak dvě temena by měl, srpovité oči a ruce až dolů k nohám.“

„Tohle čestné gigrlátko bych opravdu měl nakreslit,“ zabručel Vrieslander a sháněl se po tužce.

„Nuže, Pernathe, poslechněte: kdybyste měl jednou štěstí státi se hermafroditem a en passant najíti zakopaný poklad, pak, prosím vás, nezapomeňte, že Iosua Prokop byl vždycky váš nejlepší přítel!“

— — Mně nebylo do žertů: naopak, cítil jsem v srdci tichou bolest.

Cvak to asi na mně pozoroval, a třeba že netušil příčinu, přece mi rychle přispěl ku pomoci: