Stránka:MEYRINK, Gustav - Golem.djvu/142

Tato stránka nebyla zkontrolována

sešel s chodníku a sklonil před ním koleno, jako před knězem, jenž nese hostii. — Pohleďte, mistře Pernathe: zde máte muže, jenž je každým atomem pravým opakem toho, čím je Wassertrum. Tak na př. se křesťané v této čtvrti domnívají, že je lakomec a tajný millionář a přece je ve skutečnosti nevýslovně chud. Oni jsou vždy a v tomto případě obzvláště špatně zpraveni.“

Vzrušeně jsem zvolal:

„Chud?“

„Ano. Možno-li to vůbec, pak je chudší než já sám. Slovo ‚bráti‘ zná — myslím — vůbec jen z knih; ale když na prvního v měsíci přichází z ‚radnice‘, tu před ním židovští žebráci sami utíkají, neboť vědí, že je s to, prvnímu z nich celé své malinké služné vtisknouti do ruky a pak za pár dni i s dcerou zmírati hlady. — Je-li pravdou, co tvrdí prastará talmudská legenda: že ze dvanácti židovských kmenů je deset prokleto a jen dva jsou svaté, tu je Hillel ztělesněním obou těchto svatých kmenů a Wassertrum ztělesněním deseti prokletých — Nepozoroval jste ještě nikdy, že Wassertrumův obličej hraje všemi barvami, kdykoliv jde Hillel kolem něho? Je to zajímavé, pravím vám! Podívejte se: taková krev se vůbec nemůže smísiti: tu by děti přišly mrtvy na svět. A není vyloučeno, že by matky hrůzou dříve umřely. Hillel je ostatně jediný člověk, na něhož si Wassertrum netroufá; — vyhýbá se mu, jako ohni. Snad proto, že je mu Hillel nepochopitelným, hádankou, již naprosto nemůže rozluštiti. Snad v něm větří kabbalistu.“

Šli jsme už po schodou dolů.