vás,« odpověděl tlustý beze všeho hněvu. »Rád bych se stal vaším přítelem a s vámi do Kantonu cestoval, protože bych tak dobrou společnost hned zase nenašel. Dovolíte mi to?«
»Ovšem, ovšem, milý příteli!« odpověděl Methusalem. »Nepiji sice rád z měšce jiných lidí, ale pohostinství, nabídnuté tímto způsobem a za takovýchto podmínek, nemohu zamítnouti. Necháme to dnes platiti; německé pivo nedostaneme v této zemi copů vždycky! Zde má ruka; chceme zachovávati dobré přátelství!«
Potřásl Hollanďanovi rukou. Také Bohumír se jí chopil, stiskl ji s nadšením a zvolal: »Zde také mých pět prstů; později přitisknu snad dokonce váš milý obličej na své něžně rozvlněné srdce. Buďte jedním z nás a to nejtlustší mezi všemi! Pozdravuji vás jako důstojnou vázanku na naší punčoše. Nechť vaše blahočinnost nikdy není ochromena a váš úsudek nikdy nezakrní. Přijměte v duchu mé bratrské políbení a kromě toho svaté ujištění, že jste jak vzhledem ke své povaze tak také pokud se vašeho tělesného objemu týče skvostně způsobilý ucpati tu velikou trhlinu, o níž mluvil prve náš proslavený Heimdall Turnerstick! A nyní sklenice sem, neboť potyčka má započíti!«
»Ne, ne,« bránil se tlustý. »Žádné sklenice. Chci také jednou píti z velikého poháru! Chci ukázati, že dovedu nejenom jísti, nýbrž také píti.«
Tento návrh byl ochotně přijat. Methusalemova sklenice kolovala, vždy zase znovu naplněna, od jednoho ke druhému; jenom Richard byl ušetřen, a novofundlanďan směl se postiti. Mijnheer van Aardappelenbosch vypil sklenici právě tak jako ostatní. Radost svou
