Přešli přes ulici a stáli před branou, jež vedla vysokou tlustou zdí. Nad branou visel gong, do něhož Methusalem udeřil.
»Schui-tsi — kdo tu?« tázal se někdo z vnitřku. »Ri kuan fu — dva mandarini,« odpověděl Degenfeld.
Závora byla odstrčena a brán a se malounko pootevřela. Objevilo se nejprve kopí a potom postava vojáka, jenž držel v ruce malou lucerničku.
»Lao-ye put tek lai — staří pánové sem nesmějí,« řekl.
Tu vyňali oba své mince a ukázali mu je. Ihned ustoupil stranou, aby mohli vejíti, a uklonil se až k zemi.
Z popisu, jejž mu poskytl Tong-tschi, znal Degenfeld místnosti věznice. Kráčeli přes úzký dvůr a stáli nyní před vraty vlastní jednopatrové budovy, jež se dlouze v tem notě ztrácela.
Také tu musilo býti udeřeno na gong, načež zaznělo za dveřmi totéž Schui-tsi. Stráž otevřela, když dostala zmíněnou odpověď, a nechala je vejíti, když ukázali minci. Nyní nacházeli se v úzké chodbě, jež byla osvětlena dvěma lucernami.
Uprostřed chodby nacházely se dvéře v pravo a vlevo. Degenfeld věděl od Tong-tschiho, kde se za jatí nacházejí. Zaklepal vlevo.
»Schui-tsi?« zaznělo to za dveřmi. Vylíčený výjev opakoval se poznovu. Také tady stál voják, jenž měl na prsou a na zádech vyšito slovo Ping, což značí právě »vojáka«.
