stůl, požádal o dýmky a když byly zapáleny, poručil sluhovi, aby odešel a jich nevyrušoval.
Po tomto úvodě doufal Methusalem, že začne nyní mandarin mluviti o zajatých a snad nějakou dobrou radu pronese. Ale nebylo tomu tak, neboť Číňan začal zase mluviti o Ho-po-sovi. Pravil: »Tento mandarin má dozor nad přístavem v Kuang-tsèn-fu a nade všemi řekami v zemi. Bez jeho dovolení nesmí žádná loď ani připlouti, ani odeplouti. Prve vzpomněl si najednou, že kapitán jedné Ts’ien-kioky žádal o povolení, aby směl odplouti. Ho-po-so na to zapomněl, a protože loď musí býti zítra ráno již daleko odtud, tedy spěchal pryč, aby zameškané dohonil.«
Ts’ien-kiok slove doslovně: Stonožka. Tak nazývají se lehce stavěné válečné džunky, jež projíždějí zvláště řekami a průplavy.
Ale jakou důležitost měla dnes večer takováto loď? Proč mluvil Tong-tschi o ní, když od něho očekávali něco zcela jiného?
»Viděl jste již někdy veslovati takovou Ts’ien-kiok?« tázal se tonem, jakoby tato věc byla nejvýtečnějším předmětem hovoru, jejž si jenom vymysliti možno.
»Ne,« odpověděl krátce Methusalem.
»Uvidíte ji ještě a podivíte se rychlosti, s jakou za krátkou dobu veliký kus cesty urazí.«
»Později! Ale dnes musím mysliti na něco zcela jiného!«
»O, proč nechcete také jednou mluviti nebo slyšeti o stonožce? Odpluje dvě hodiny po půlnoci, může však býti také dříve vypravena.«
