»Je to Ho-po-so, který jí s ním v jeho pokoji,« dodal rozšafný muž.
»Ho-po-so? Kdy přišel?«
»Před půl dobou.«
Půl doby je právě hodina. Tedy tak dlouho tu již byl! Jedl s Tong-tschim, aniž by se ukázal před hosty, jež přišel pozdraviti! To bylo prazvláštní.
Později zaslechl Degenfeld kroky více lidí, kteří šli venku kolem jídelny. Potom se dozvěděl, že Hopo-so se vzdálil.
Tong-tschi vstoupil, pozdravil velice přívětivě a vyptával se, jak byli obslouženi. Methusalem odpověděl uznale a přímo potom užasl, když mu hostitel řekl, že tu byl Ho-po-so a právě odešel. Očekával, že tuto návštěvu zatají, aby své hosty nezarmoutil.
»Nepřišel, aby nás pozdravil?« nemohl si student přece jenom odříci.
»Ano,« odpověděl mandarin zcela nenuceně.
»Velice se na to těšil, že vás spatří.«
»Tedy přijde zase?«
»Ne.«
»Potom je mi nepochopitelno, že odešel, aniž se dal viděti!«
»Náhle mu napadlo, že zapomněl na něco velmi důležitého; proto musil si pospíšiti a prosil mne, abych jej omluvil.«
Obličejem Tong-tschiho mihl se jemný úsměv. Věděl velmi dobře, jak mínil Degenfeld svá slova, ale nijak neprozradil, že mu porozuměl. Sedl si k nim za
