»On ví něco, ale to nejde! Nuže, tu nevíte vlastně nic, můj starý Methusaleme. Co pak je to vlastně, co víte?«
»Kdyby Tong-tschi chtěl, tu bylo by nám pomoženo.«
»Ano, to vím také. Když včera vysvobodil ty tři, proč by toho také dnes nedokázal!«
»Protože nyní zmoudřel a protože je dnes jiný a bedlivější dozor.«
»Vždyť má přece mince, které mu otevrou bránu a všecky dveře, jak jste vypravoval.«
»Ano, ale nemohu mu zazlívati, nechce-li se osobně vydati v nebezpečí. U něho je mnohem více v sázce, než u každého jiného, a nemůžeme od něho žádati, aby se k vůli nám odvážil všeho, přímo všeho, kdežto by vlastně bylo jeho povinností, aby činil pravý opak.«
»Správné! Ale co nemůže nebo nechce on, to můžeme přece my!«
»Co?«
»Jíti do vězení jako mandarini a potom s vězni zase vyjíti.«
»Na to jsem také již vzpomněl. Ale to se snadněji řekne než vykoná!«
»Půjdu tedy s vámi?«
»Ano. Sám nemohu se toho odvážiti. Musím míti soudruha, na kterého bych se mohl spolehnouti.«
»Chceme tuto záležitost podrobněji projednati. Chceme-li tento plán provésti, tedy musíme míti čínské obleky.«
