»Ano, je krásný,« odpověděl mandarin. »Ale ze ptej se jich přece, smíme-li zvěděti, proč přišli do Kuang-sche’u-fu!«
»Ukládáš mi úkol, který mne nutí, abych byl vůči bohům nezdvořilý. Jsou-li pohrouženi do záhad moudrosti, je to hřích vyrušovati je. Vydám se tím v nebezpečí, že uvalím na sebe jejich hněv, jako vy jste prvé jejich hněv podnítili.«
»Lama války měl zlost, ano, ale druhý ne. Seskočil s podstavce, aby se schoval.«
»Nestalo se tak ze strachu, neboť záleží jenom na jeho vůli a může vás všecky zničiti. Rozumí se však samo sebou, že Lama míru, má-li zlost, obrátí se na Lamu války.«
»Nechceš je tedy vyrušovat? Potom musíme my tak učiniti.«
»Ne, ne! Neučinili byste to s patřičnou uctivostí. Chci se toho tedy odvážiti. Snad uráčí se jim přece vysvětlení nám podati.«
Přiblížil se k oběma bohům, uklonil se před nimi hluboce a pravil, ale po německu: »Neodpovídejte mi ihned, nýbrž zírejte stále ustrnule do kouta. Teprve později čiňte, jako byste se zvolna probouzeli z hlubokého přemýšlení. Potom musíte nejprve zlostným tonem na mne promluviti.«
Oba se ani nehnuli. Liang-ssi obrátil se k mandarinovi: »Vidíš, jak daleko odtud svým duchem prodlévají. Neslyší mého hlasu. Musím k nim dále mluviti.«
Nyní vypravoval oběma, co mluvil s mandarinem a vyslovil naději, že vyváznou bez pohromy. Potom
