»Kdo chce jim to zakazovati, když jsou sami bohové? Poptej se a dozvíš se, že mluvím pravdu. Lama nesmí jísti se žádným člověkem; nikdo nesmí to viděti, jestliže se myje. Koho se svou rukou dotkne, ten je posvěcen po celou dobu života. Sám místokrál musí opustiti své místo, vejde-li k němu Lama, aby mu je nabídl.«
»O tom nelze se dočísti v knize obřadů.«
»Protože nejsou zde v zemi žádní Lamové. Ale pročti si jen knihu zvyků národů za velikou zdí! Tam najdeš to ihned.«
»Budu čísti. Ale jak to přijde, že jsou tito Lamové tak různě odděni?«
»Protože jsou rozličné chrámy, jejichž obyvatelé se oděvem liší. A pochybuješ-li o tom, že tyto svaté dlužno ctíti jako bohy, tedy pohlédni na ně. Nejsou-li zcela pohrouženi do vesmíru? Podívej se na tohoto Lamu války! Není-li nesmrtelnost na jeho čele napsána?«
Turnerstick seděl tu skutečně, jakoby mu země byla úplně lhostejnou.
»Ano«, připouštěl mandarin. »Zdá se, jakoby jeho duše v něm již nedlela.«
»Je do vesmíru hluboko pohroužena. A pohlédni na toho druhého! Není-li to bůh krásy a štěstí?« Mijnheerovi nebylo nikterak božsky kolem srdce a šťastným necítil se také přes příliš; ale tvářil se pokud možno bezstarostně, a protože byl otylý, uspokojoval úplně požadavky Číňanů, jež na podoby bohů kladou.
