Girard, umlknuv, zastřel si tvář. Posečkav chvíli, vyptával jsem se ho:
„Nemáte ani potuchy, ku kterému kmeni by lupič náleže!?“
„K Uelad Mahad.“
„Hrome!“ zvolal jsem ukvapeně, „pověděl své jméno?“
„Ano. Nazývá se ben Nefad.“
„Oh! Vždyť jsem to tušil!“
„Jakže? Co jste tušil? Mluvte, monsieur!“
„Především mně povězte, víte-li, co znamená slovo Mahad.“
„Nevím.“
„A Nefad?“
„Také ne. Jsou to jména, při nichž nelze míti pomyslů nějakého.“
„Ovšem! Tato slova nemají významu. Mahad znamená „nikdo“ a nefad znamená „zdar“.
„Pokud vím, „nikdo“ znamená „la ahad“, a „zdar“ se jmenuje „negad“.
„Ale provincialismus, hantýrka, monsieur! Lidé tito v podobných případech volí ze dvou výrazů stejného významu obyčejně toho méně užívaného. Uelad Mahad znamená „kmen nikdo“, tedy kmen, jehož není. Muž vás tedy oklamal.
A ben Nefad znamená „syn zdaru“. Tím jest řečeno mnoho. Zamlčel svůj kmen a jméno, neboť vyjel na zvláštní podnik, jehož výsledek, jakého si přál, označoval právě podle zdejších zvyků a mravů přijatým svým jménem.“
„Ah tak! Konečně aspoň nějaká skrovná stopa, aspoň stín možnosti k dalšímu pátrání! Proto se lidé tak divně usmívali, když jsem se tázal po bydlišti kmene Mahad.“
„Není to pouhým stínem možnosti, monsieur. Mohu vám o tom říci daleko více. Mohu vám náležitě osvětliti tuto temnou záhadu.“
„Můžete?“ tázal se rychle v radostném překvapení.
„Ano!“
„Můj bože! Kéž by bylo možno! Ale vám je to zajisté možno, neboť jste Kara ben Nemsi effendi a když jsem před chvílí zvěděl, kdo jste, pomyslel jsem si ihned, že jsem se setkal s pravým mužem. Co tedy myslíte, monsieur, co jest vám známo?“
