„Jsi křesťanem?“
„Ano.“
„A ty’s se odvážil onoho dne seděti v bráně Kutbově?“
„Proč ne? Tam jsem byl přece v úplné bezpečnosti.“
„Allah il Allah! Jsi bohat, ačkoliv jsi tam žebral?“
„Bohat nejsem a nikdy jsem nebyl. Mám právě tolik, abych mohl žíti bez hladu.“
„A daroval’s mně tolik peněz! Pane, toho by nebyl učinil žádný moslemín a mezi křesťany zajisté jsi jediný — —“
„Mýlíš se! Každý dobrý křesťan byl by ti dal potřebné peníze, kdyby byl v mé situaci a na mém místě.“
„Jest to pravda, pane?“
„Ano.“
„Nevěřím tomu, neboť křesťané jsou vesměs, tebe vyjímaje, prašivými psy, kteří se přidržují nepravé, lživé víry.“
„Znáš tuto víru?“
„Ne.“
„Jak tedy můžeš nad ní takto rozsuzovati?“
„Naši ajima (množné číslo od imam — mohamedánský duchovní) tak tvrdí a hlásají.“
„Kteří také víru křesťanskou neznají.“
„Mýlíš se! Proklínají křesťanství a zajisté vědí tedy, proč.“
„Nemají ani potuchy o naší víře. Kdyby jim byla povědoma, žehnali by jí na místě proklínání. Máš naději, že uprchneš do své vlasti?“
„Ano.
„Pověz mi své jméno!“
„Zovu se Gilad. Jsi mým dobrodincem — smím se tedy tázati také, jak se zoveš?“
„Říkají mně Kara ben Nemsi effendi.“
„Kara ben — —“
Ustoupil o krok, dva, tři, oči se mu zaiiskřily, pěstě se mu zaťaly; ale rozpomenul se ihned na peníze, které jsem mu daroval a tvář jeho nabyla rychle vlídnosti a mírumilovnosti.
„Kara ben Nemsi effendi? Ty’s tedy oním křesťanem, který se
