Stránka:MAY, Karl, Kutb.pdf/23

Tato stránka byla zkontrolována

Na večer přišel žebrák na besedu. Oznámil, že sice jeho slib dosud jest v platnosti, že však se pro tento večer uvolnil.

Za hovoru povšechného a takového, jakými byly všecky minulé, zpozoroval jsem na něm nepokoj. Konečně se tázal, proč jsem se ho dotazoval po nosičovi a když jsem mu řekl, poznamenal jsem, že bych mohl dárce jmenovati.

„Tak?“ tázal se, „kdo jím tedy jest?“

„Ty sám!“

„Mašallah! Jak by mohl muž tak chudobný, jakým jsem, rozdávati tak značné obnosy? Ale pověz, zachováš-li se dle toho, co bylo na lístku psáno?“

„Ani mne ve snu nenapadlo!“

„Považ přece, effendi! Dal jsem ti výstrahu a nevěřils. Nyní ti poslal výstrahu někdo jiný! To bys již věřiti mohl!“

„Není zde nikoho jiného.“

Žebrák se rozhorlil.

„Dobře!“ zvolal, „mysli si, co chceš a dělej si, také co chceš! Proč bych se s tebou hašteřil?“

Patrně chtěl besedovati dále, ale zlost ho přiměla k odchodu.

Cídič dýmek tvářil se velmi povážlivě.

„Mohl by přece jen míti pravdu, effendi,“ upozorňoval mne, „něco se asi proti tobě strojí!“

„Proč?“

„Víš, že ve dne doma nebývám, ale když jsem se za soumraku domů vracel, říkal mi soused, že se po tobě dotazovali.“

„Kdo?“

„Vojáci“

„Kdy?“

„Dnes, včera, předevčírem. Chtěli věděti, je-li effendi, jenž u mne bydlí, Frankem.“

„Kdož ví, z jakého důvodu“

„Effendi! Není zde všecko tak, jak se tobě zdá. Upozorňuji tě, že se v Kairo něco semele.“

„Ale co?“

„Nevím ještě, ale dnes jsem již tu a tam zpozoroval ledacos nápadného.“