a zase ― bum! Kašpárek, který již dříve spadl strachem pod lavici, převalil se na zemi a podrazil cukrové královně nohy! Cukrová panenka se zakolísala, ale již tu byla ku pomoci ovocnářka. Pohnula se, nastavila loket a dívala se na panenku, jakoby chtěla říci: „Chyť se mne, panenko, chyť, ať nespadneš!“ Ale pyšná panenka uhnula se pomocné ruce ovocnářky ― a žbluňk! ― spadla do vody! ― Jak to vojáčkové spatřili, všichni hrnuli se k okraji loďky ― jistě, že chtěli zachránit královnu ― ale svalili se všichni na hromadu přes Kašpárka, který, jak se zdálo, uprostřed loďky strachem umíral.
Voda se znenáhla ztišila, bylo po bouři. Loďka se zastavila, vojáčkové však zůstali ležet. Dva z nich dívali se přes okraj loďky do vody, snad chtěli ještě zahlédnout královnu? ― Možná! Vždyť i kolovrátkář i ovocnářka skloněni byli k té straně, kam spadla. Jistě ji litovali. Taková hezká panenka to byla ― ale pyšná ― tuze pyšná!
Trvalo hezkou chvíli, než Ivánek žraloka našel, pak přiběhl s ním k Jarouškovi, který již měl nalámáno dřívek ― rybiček ― že by je nesnadno spočítal.
Oba hoši pospíšili teď ke svému moři. Jaroušek hodil rybky do vody a Ivánek hned mezi ně pustil žraloka na nitce uvázaného a rejdil s ním mezi rybkami.
Náhle Jaroušek zadíval se na loďku a zvolal: