Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/74

Tato stránka byla zkontrolována


V kůlně, kde měla také kachňátka vyhrazený koutek, pěkně slamou vystlaný, již dávno husy k spánku se usadily, v holubníku nad kůlnou holoubkové se ztišili, šli spat, i kohoutek a slepičky s kuřátky ― všecko, inu všecinko spala a kachňátka dosud doma nejsou. Je to věc podivná! Jsou jim teprve tři neděle a již se tak zatoulala.

Ráno, jak Pánhůh den dal, husy zvedly hlavy a hned volaly, jako když vojáci vytrubují: „Ratatata ― tadá ― tadá!“ Která ještě spala, honem vstávala, krk natahovala a pomáhala buditi ostatní. To byl každodenní budíček. Jindy ozvala se hned po nich kachňátka tenounkým hláskem „pichpichpich“ ― ale dnes ani muk.

Stará husa povídala: „Co se asi s kachňátky stalo?“ Druhá na to: „Kdož ví ― nemají maminku, to je to!“ Kvočna nahlédla do kůlny a přisvědčila: „Ba že, to je zle s nimi, nemá je kdo chránit, kdož ví, co zlého se jim přihodilo.“

Kuřátko honem také se připletlo se svým rozoumkem: „Snad se utopila.“

„Chichichi“ smály se hrdličky na střeše, „tys tomu dalo, což nevíš, že kachňátka umějí plovat?“

Kuřátko se zastydělo a honem se schovalo za slepičku. „Dobře ti tak,“ povídal kohoutek, „proč se mícháš velkým do řeči!“

Všecko to šlo k snídaní ― holoubci, husy, slepice, kohoutek, pes i kočička a chutnalo jim výborně. Jedna z husiček přitočila se ku žlábku, kde od včera zůstala večeře pro kachňátka připravená

66