Stránka:Ludmila Tesařová - Za kouzelnou branou (BW LQ scan).pdf/54

Tato stránka byla zkontrolována


„Jen si nemysli,“ odpověděla Lenka, „hleď, přebírám, přebírám ― přijde na mne spaní ― usnu a když se vzbudím, mísa zas je plna a oba košíčky prázdny! Zrovna jakoby ten hrách živý byl, zpět do mísy naskáče!“

„Nu, a co ti řekla babička?“

„Že nesmím přestat přebírat a usnout, dokud jediný hrášek je na míse. Tři mísy hrachu musím přebrat, dříve mne babička z komůrky nepustí ― a já jsem ještě nepřebrala ani z jedné, protože na mne vždy přijde spaní, než přeberu polovičku.“

„Neplač, Lenko,“ těšila ji Marta, „budeme přebírat spolu.“

Ač byla Marta unavena celodenní prací a chtělo se jí spát, vždy večer přišla k Lence do komůrky, přemohla spaní a pilně přebírala. Lenka pracovala též chvíli s ní, pak položila hlavu na stůl a usnula.

V komůrce bylo tichoučko ― Martě zavírala se též pomalu očka ― již, již byla by usnula, ale tu přiskočila k ní slepička ― černá chocholička, zatahala ji za sukénku a Marta opět se vzpamatovala. Přebírala, až konečně i poslední hrášek z první mísy vysypala, utřela mísu a překlopila ji na stole dnem vzhůru.

Ještě nebyl den, lehla si na chvilinku a řekla slepičce: „Slepičko ― černá chocholičko, vzbuď mne ráno, abych nezaspala.“

Ráno ji slepička vzbudila. Marta dala se do práce a když babička přišla, měla vše v pořádku.

48