Hned chopila se trakaře a dovezla ho až k stařečkově chaloupce v lese. Lenka šla za ní, ale vézti nepomohla. Před chaloupkou povídal stařeček: „Děkuji ti pěkně Martičko, za to, žes se nade mnou slitovala. Chci ti udělat radost, pojď se mnou do chaloupky.“
A když tam vešli, přiběhla jim naproti malá černá slepička s chocholkou. Stařeček pravil: „Tuto slepičku, černou chocholičku ti dám. Až půjdeš do služby, vezmi ji s sebou, kam ona půjde, jdi za ní. Ona povede tě ku štěstí. U kterého obydlí lidského zůstane stát, tam zaklepej a vejdi!“
Marta poděkovala stařečkovi, vzala slepičku do náruče a šla s Lenkou domů. Cestou ptala se Lenka Marty: „Půjčíš mi též slepičku až já půjdu do služby?“
„I toť víš, že půjčím, vždyť jsi má milá sestřička,“ odpověděla jí Marta.
Když pak doma matce vše vypravovaly, řekla jim: „Nevyháním vás, jednu ani druhou z domova, ale myslím, že bylo by opravdu dobře, aby jedna z vás šla do služby. Snáze se dvě doma uživíme a bude-li to pravda, co stařeček o slepičce řekl, tedy i ta, která z vás do služby půjde, dobře se bude míti!“
A tu řekla Lenka: „Má-li jedna z nás do služby jíti ― půjdu já, jsem starší!“
Matka se divila, kde se najednou v Lence ta chuť ku práci a službě vzala. Bylať Lenka vždy lenivá a práci se vyhýbala. Ale nebyla by se matka
42
