„Sbírej, Jirko, Sbírej,“ pobídl pak hocha a sám též pilně sbíral, tak že za chvíli měli plný džbánek. Jirka se zaradoval, pěkně za pomoc poděkoval, přikryl jahody listím a pospíchal domů.
Však už maminka stála před chalupou a plna starostí čekala na něj.
Mezitím, co potom maminka doma chystala misku, aby na ni jahody vysypala, vypravoval jí Jirka o svém setkání se starcem v lese.
Maminka ho pochválila, že dal hladovému starci jahody.
„Chudák,“ povídala, „byl asi unaven a hladov, škoda, žes neměl kousek chleba, abys mu ho podal, jistě by se byl zaradoval. Jahody hlad nezaženou, ale aspoň na chvíli občerství.“
Když pak jí podal Jirka džbánek a ona doň nahlédla, vzkřikla překvapením a zvolala: „Jirko, hochu, ten velký stařec, to byl sám Krakonoš ― jen se podívej, jak štědře tě obdaroval!“
Vysypala jahody na misku a ty zazvonily jasným zvukem ― bylyť všecky zlaté![red 1]
Jirka přiskočil k mamince, obejmul jí a pln radosti zvolal:
„Má zlatá maminko, to je všecko tvoje!“
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Oproti originálnímu textu je zde odstraněna uvozovka, je zde navíc.
12
