Stránka:Kraszewski, J. I. - Záhuba pohanův na Litvě.pdf/98

Tato stránka nebyla zkontrolována

„Chci nevěstu svou, bez ní odtud ani kroku neučiním. Učinili ji vejdalotkou, musí mne učiniti vejdalotem.“ A úšklebně se rozesmáv dodal: „Nepůjdu odtud, leda spolu s ní do Pillen, anebo… třeba nazpět ke křižovníkům.“

Reda byla hněvem téměř bez sebe. Kdyby nebyl jejím dítětem, již by se byla pomstila. Přišlo jí na mysl, aby ho dala svázati u násilně odvésti; ale Marger, jakoby její myšlénky byl uhodl, popadl meč za ním ležící u vytrhnuv jej z pochvy stiskl jej v ruce. I jemu tvář krví naběhla.

„Mocí tě dám odvésti!“ zvolala Reda.

„Leda mrtvého!“ křičel jinoch. „Živého mne nedostanete. Ty nejsi moje matka! Nikoliv. Kdybys jí byla, nebyla bysi dítěti svému odepřela toho, zač tě ponejprv ve svém živobytí prosilo.“

„Ta bezectná děvka ho očarovala!“ zvolala Reda. „Kéž ji spálí ten oheň, jejž má opatrovati!“

Marger neposlouchaje popravil se na sedadle, opatřil meč a opřev se zády o stěnu hotovil se k obraně.

Redě hněv i bolest mateřská vyloudily slzy zpod víček.

„Kdybysi neměl znamení na šíjí,“ zvolala, „neuznala bych tě za syna. Ti psi němečtí proměnili v tobě srdce. Oni vlili do tebe svou krev, smrdíš jimi!“

„Tedy mne nech zde,“ pravil Jiří; „já s tebou nechci jíti, zůstanu zde raději a zahynu, ale nepůjdu. Žena, byť i matka byla, nebude mně rozkazovati.“

„A ty se na ni sápeš k vůli veřejné nevěstce?“ vyhrkla Reda vášnivě meč v ruce tisknouc.

„Ona mi není cizí! Nikoliv. Já pro ni hynul hladem, já se jí zaslíbil a nevydám jí ani vašemu Perkunasovi.“

Při té rouhavé zmínce o bohu, jehož dub i oltář stály na blízku, zděšení lidé padali na, zemi; Reda ucouvla.

Obličej Margerův jevil výraz posměšného úšklebku; vše, co kdy slýchával o modlách a falešných bozích, přišlo mu na mysl. Obrátiv oči k balvanu, jejž odtud viděti bylo, vyplivnul. Matka již nevěděla, co si počíti. Na štěstí nebylo na blízku žádného kněze.

Mezi nastalým pomlčením Šventas, který taktéž jenom už napolo věřil v Perkunasa odvyknuv mu, přitočil se k sedícímu a za rukáv ho zatahav počal mu živě šeptati:

„Co činíte, kunigasiku? Vydáváte se v marnou záhubu; a proč? Pro hloupou dívčinu. Co počínáte?“

Marger odstrčil ho s hrozným pohledem.

„Pryč!“ zvolal. „Já matky neposlouchám, a ty bysi mne chtěl poučovati, hloupý medvěde!“

Pacholek skrčil se, obrátil a ustoupil.

Kunigasová v mocném pohnutí čile přecházela po malém prostoru před ní volném. Znovu asi pomýšlela na to, aby dala syna uchvátiti mocí, ale v očích lidí svých četla, že by se jí mohli státi neposlušnými. Byli sice zvyklí plniti slepě rozkazy její, pokud neměli pána, ale ten nyní představoval se jim jako právní jejich velitel. Žena neměla práv mužových, který byl hlavou i pánem. Reda rozkazovala na hradě více jako dcera Valgutisova, jako zástupkyně jeho.

Vrátila se volným krokem k synovi schlazena i zlomena v mysli; hlas její se chvěl. Zlahodněla.