„Jakým způsobem mohl se dostati do tábora?“ zvolal.
„Ještě podivnější věc jest, jakým způsobem dovedl uprchnouti a s očí mně zmizeti, jakoby se propadl do země,“ odpověděl Bernard. „Běžíť tu o záležitosť řádu,“ doložil; „věc jest záhadná a nebezpečná. Majíť oni prostředky k nenadálým výpadům na nás. Potřebí lépe prozkoumati celou místnosť.“
Maršálek se zamyslil.
„Odkud má ta divá sběř tak mistrných prostředků? Co bylo příčinou toho vedrání se do vašeho stanu?“ tázal se.
„Domnívám se, že můj stan považován za váš a že šlo o život vůdcův. Poznav mne rozpakoval se chvíli mladík, ale než jsem se ho mohl uchopiti, zmizel způsobem nepochopitelným.“
Zatím krátká noc jarní chýlila se již ku konci a začalo se rozednívati. Maršálek nechtěl více se vrátiti na lože; on, veliký komtur a několik rytířův šli bez průtahu ohledat místo, kolem stanu Bernardova. Ten jim ukazoval místo, kde Jiří zmizel, a jak se mu zdálo, na zemi se uvrhl. Tam leželo několik mechem obrostlých kamenů, ale nenalezli ani nejmenší známky podzemní chodby nebo přehrabané země. Většina hádala, že obratný jinoch musil odtud nepozorován plaziti se po zemi až k ohradě a tak dostati se zase do hradu. K rozkazu maršálkovu odhrabována země dokola lopatami, komtur dal odvaliti kameny a pod jedním z nich nalezen těsný otvor vedoucí do hlubiny země. Poněvadž půda byla písčitá. byl průchod ten trámy a prkny chráněn před zasypáním.
Křižovníci podivili se opovážlivosti obležených, ale zároveň se zaradovali odkryté chodbě podzemní. Dovnitř však nikdo nechtěl se odvážiti. S hradu snadno bylo viděti, co se tu dálo, a maršálek nepochyboval, že podzemní chodba ihned bude zasypána. Na obléhající učinilo to veliký dojem, neboť nenadáli se, že by hrad mohl tak uměle býti bráněn. Ihned začalo kolem dokola kopání i pátrání, ale nenalezeno žádné jiné stopy.
Celé ráno uplynulo rozmanitými přípravami. Poněvadž nezdálo se, že by možno bylo zmocniti se Pillen jiným způsobem, leč pomocí ohně, tedy sbírána souš z okolních lesů, hotoveny šípy otočené koudelí a smolou, tesány kobyly a vázány řebříky potřebné k vylézání na hradby.
Na hradě ani nyní nebylo znamenati žádného ruchu ani žádných příprav. Jen chvílemi se tam kmitaly němé postavy s klacky nad hlavy jim čouhajícími v ušatých čepicích, které samy jedině přes hradby vyčnívaly. Tato klidnosť obležených naproti přemoci křižovníků činila na tyto nemalý dojem, neboť viděli v ní statečnosť a hotovosť ke všemu. Z láje ani z knechtův nikdo už se neodvážil toho dne na útok, přestáváno na ohledávání zdaleka, na pátrání po vchodu do hradu, jehož nikde nebylo viděti, a na výhrůžkách. Staršina celý den holdovala. Šeré pláště, panošové a urození dobrovolníci učinili malý zájezd do země a navrátili se k večeru s nevelikou kořistí, neboť pouze jedinou rodinu v lese na ostrově podařilo se jim překvapiti. Starou bábu a dvě mladých děvčat na místě zabili a jen mužského, aby z něho vyzvídali, přihnali svázaného za koněm.
Byl to první zajatec na té výpravě, a což divu, že celý tábor se sběhl na něho se podívat. Mužík malého vzrostu a složitý, v prostředních letech, zkrvavený, prachem a blátem pokrytý, jakkoliv strašlivě byl zbit, nevydával žádného hlasu bolesti, aniž dával na sobě znáti, že trpí. Oči maje přimhouřené, na ústech stydlou krev, prsa rozedraná, dával se tahati, bíti, strkati, aniž by, podoben bezcitnému špalku, jen hlasu vypustil. Chtěli ho přinutiti k mluvení, přivolali tlumočníky, šmejkali jím, kopali ho, vyhrožovali
