Stránka:Kraszewski, J. I. - Záhuba pohanův na Litvě.pdf/82

Tato stránka nebyla zkontrolována

jí nemámí žádný přelud, obnažila mu šíji odhrnouc límec jeho kabátce, i spatřila znamení hrachového zrna.

„Margere!“ zvolala tisknouc ho v objetí.

Jiří nepamatoval objímání matčina… vášnivé toto přitulení naplnilo ho nevýslovným pocitem. Vidouce to setkání počali se lidé kupiti kolem nich, zdálí přicházeli vejdaloti, celou dolinou šířil se hlučný život.

Reda posléze zlehka Jiřího od sebe odšoupla a znova na něho se dívala s radostí a s pohnutím nepochopitelným, jakoby zároveň cítila odpor proti němu. Jiří, jakkoliv již oděn v litevský kroj, měl do sebe něco, co nebylo zde domácím. Byly to jiné pohyby, postava naučená, strojená, ne taková, jakou vytváří příroda sobě pozůstavená. Jevilo se v něm přestrojené dítě křižovnické.

Na první otázku matčinu zazněla jí v uších odpověď nenáviděným jazykem německým. Její dítě neznalo vlastního jazyka! Obočí znova nevlídně se jí stahovalo a ruka natahovala se jako k odpuzení. Avšak ihned opět mateřská láska táhla ji k němu, i objala ho po šíji a začala celovati. Trvaloť chvíli toto podivné ohledávání nalezeného dítěte. Nebylo nižádné pochybnosti, že on to jest, ale takovým ho sobě Reda nepředstavovala.

Vrátíc se ke svým lidem udělila jim rozkazy, pak probravši se z mocného dojmu poopravila si přilbu, načež s obvyklou hrdostí ubírala se ke stojícím tu vejdalotům.

Nejenom Konis a několik jiných, i starý krevule opíraje se o rámě mladíka byl vyšel v ústrety slavné kunigasové, dceři Valgutisově. Ji znala i v úctě měla celá Litva, neboť té doby žádný muž odvahou, rozumem, ostražitostí a nenávití Němců se jí nevyrovnal.

Pilleny, starodávné sídlo její rodiny, ležely při samých hranicích; o dobytí jich ustavičně se pokoušeli křižovníci, ona jediná uměla i mohla se tam udržeti. Na její rozkaz hrad byl mohutně opevněn, ona jediná ve dne i v noci stojíc na stráži nedala se překvapiti, zaskočiti a polekati převahou moci.

Celá Litva byla již toho času sjednocena v jedněch rukou i pod vládou jediného panovníka; jediná Reda nepoddávala se, udržujíc se v údělu svém nechtěla poslouchati nikoho, i trpěno jí to z té příčiny, že v obraně hranic nikdo jí nemohl nahraditi. Daleko v zemi pověstna byla pro svou nesmířitelnosť, příkrosť, odvahu, a všichni báli se jí. Němci, kteří jí uloupili dítě, oddávali se naději, že jeho pomocí budou moci nabyti Pillen vrátíce jí v záměnu syna; ta čáka jim selhala útěkem Jiřího. Reda triumfovala.

Vejdaloti a krevové měli mužnou tuto ženu, která kraj svůj proti Němcům bránila, v úctě snad ještě větší než ostatní lidé. Bylať i k nim štědra a laskava, neboť cizí víry nenáviděla. Její příští naplnilo Konisa jakousi obavou. Nepomýšlelť na to, když násilně odváděl kunigasovi jeho nevěstu, že matka jeho snad nazpět ji požádá.

Proč to učinil, to nyní sám dobře nevěděl. Sličné děvče učinilo na něho tak mocný dojem, že zachtělo se mu míti ji ve sboru vejdalotek, aby mohl pohlížeti na ni a nikdo druhý aby jí neměl… Později vykonav kvapně nerozvážný krok pomocí povolného krevula sám uznával, že lehkomyslně jednal, ale couvnouti nazpět bylo mu hanba… Děvče bylo tak krásné, příběh její tak neobyčejný… Sama pověst o ní mohla vábiti k oltáři shon lidí.

Nyní však příchod Redin, které syn její mohl si stěžovati, způsoboval mu nové obtíže. Starý krevule jak Konisovi rovněž tak snadno podléhal každé jiné silnější vůli. Konis byl ducha bázlivého, ale když bázeň opanuje člověka postaveného jak on v důsto-