sprosté nádobí klášterní zastupovaly stříbrné a pozlacené mísy, hlínu drahé sklo benátské; stoly pokrývaly bílé ubrusy dle vzorků vyšívané.
To všecko dálo se pod záminkou, aby řád důstojným hostem každého roku mu na pomoc přicházejícím ukázal, jak jest mocným a zámožným. Jmenovitě od té doby, co veliký mistr přenesl sem sídlo své, nádhera vzala vrch. Náčelník řádu rovnal se téměř panovníkům. Přísná řehole obmezena na polobratry, na šedopláštníky, na služebnou čeleď a chasu; na vysokém zámku žilo a hostilo se po knížecku. Takovému živobytí staršina přivykala, ono stalo se potřebou, což omlouváno tím, že řád německý musí svět oslňovati svou mocí, jinak že by nikoho k sobě nevábil u nedomohl se oné důležitosti, jakou míti má.
Množily se výboje meče a směny, rozšiřovaly se hranice držebností válkou i zabráním nabytých, poklad naplňoval se lupem, řád skutečně stával se mocností jse representantem německé chtivosti zemí; mnišský habit pomalu spadaje s jeho ramen odhaloval železné krunýře a zkrvavené ruce.
Stráže špitální vzrůstaly na loupezné vojsko křesťanské, nazývajice se ctiteli Marianskými, sluhy Kristovými, poddanými apoštolské stolice, kdežto v samém skutku měli v srdci a na mysli germanskou myšlenku výboje.
Střídavě kořili se hned císaři, hned papeži; onomu zakazovali se věrností, kdykoliv tento v kázeň je bral, — k tomuto se utíkali, kdykoliv císař spory jejich nerozhodoval jim po vůli. Z celého počínání řádu bylo již zjevno, v čí prospěch pracoval ve jménu víry a pod zástěrou obrácení pohanů.
Besední síň, ve které od rána se prohánela četná čeládka, byla tak vystrojena jako celý zámek. Scházely pouze ženy, aby mohla pokládána býti za královskou. Sedadla kolem stolu opatřena byla opěradly a měkkými polštáři, podlaha pokryta východními koberci, stůl bílým ubrusem s vyšívaným lemováním. Podél stěn na dubových vyřezávaných policích leskly se veliké džbány, mísy mistrovské práce, číše utvářené od zlatníků v podoby fnntastických zvířat. Ode stropu už dolů celá část stěny byla jimi zakryta i tak hustě zastavena, že oku nebylo lze rozeznati polic.
Na zvláštním stole pohotově stála umyvadla i nálevky z bronzu; vyšívané ručníky čekaly na ruce, jimž by posloužily při umývání před hostinou.
Stolník, číšníci, posluhové dokola obcházeli sestavené stoly pátrajíce, kde by co scházelo, co by se mělo přistaviti, čím přiozdobiti ještě a obohatiti na odiv stavenou nádheru řádu.
Vše připraveno bylo ku přijetí hostí, z nichž někteří byli již po komnatách ubytování, jiní očekáváni každou chvíli, neboť se byli již skrze posly ohlásili.
Několikadenní hostina předcházeti měla dle obyčeje výpravu proti pohanům, druh to veselého lovu, při kterém byli zvěří Rusové nebo Litvíni, někdy též pokřtění a dávno na víru obrácení Poláci. Nebyltě křest ochranou před křižovnickým mečem, pouze německé slovo a germanská krev.
Tentokráte byli hostmi řádu: Ludvík markrabí Braniborský, Filip hrabě Namurský, hrabě Henneberg, několik Francouzů rytířských bojů žádostivých, několik Rakušanův a jeden velmož anglický. Zástup ten, čítající již dvě stě nejpěknějších helmů, vzrůstal každým dnem.
Každý z těchto vznešených příchozích přiváděl s sebou hratku šlechty, rovněž jak on sám ozbrojené a statečné. Naproti pohanům polonahým, jenom nedostatečně ozbro-
