Stránka:Kraszewski, J. I. - Záhuba pohanův na Litvě.pdf/46

Tato stránka nebyla zkontrolována

Potěšený Bernard poděkoval se za důvěru a vysvětlení Luderovi, který v tom zaslechnuv kroky blížícího se kompana ihned změnil ton a propustil rytíře nevrle mruče. Bernard, v mysli své utužen, počal znovu svou neviditelnou práci.

Ale jak jeho tak i mistrovy podniky k zabránění rozkladu v řádu byly docela bez účinku. Při nejlepší vůli a upřímné péči jednotlivců o prospěch řádu celý život křižovníků, válečné to řemeslo, a ustavičná potřeba dobývání a přivlastňováni sobě vždy dalších krajův k získání vhodných a bezpečných hranic, naučil je přetvářce, ošemetnosti a ukrutnosti v politice, a z politiky přešla ta nešvara v pospolitý život. Násilí, činěně mravnosti v jednom oboru, má za následek nešetření jí také v jiných. Nešetřeno smírů, rušeny smlouvy, neplněno slovo ani sliby, činěné Polsku, Litvě, pomořským pánům; kterak měla zachovávána býti řehole řádu a práva méně důležitá? Řád založený jakožto špitální mohl se udržeti, stav se výbojným ve jménu Kristově káral ze lži učení toho, jejž vyznával. Zárodek rozkladu spočíval již v samé nestvůrné jeho povaze.

Bratr Bernard po pošetilě zprávě Šventasově ještě několikráte o to se pokusil, zdali by z něho něco nevydobyl; konečně shledav jej hloupým a vzdorovitým, nepomýšlel více na to.

Jiřího však považoval vždy za nástroj, kterého by se dalo použiti ve prospěch řádu. Kterak, to sám ještě dobře nevěděl. Vychován ve víře křesťanské, jejímž horlivým vyznavačem býti se zdál, mohl na svobodu propuštěn jakožto apoštol zanésti křesťanství na Litvu. Místo krvavého výboje mohl řád jeho pomocí nabyti přívrženců a spolčenců. Takové apoštolováni zdálo se Bernardovi býti nejzdravější a nejlepší politikou, jakkoliv celkem nesrovnávalo se s obecným smýšlením a obyčeji křižovníkův.

Ale čehož odvažoval se takovým pokusem! Bedlivě vše uváživ Bernard sám konečně jal se o tom jaksi pochybovati, zdali by Jiří na svobodu propuštěn nepodlehl vlivu rodného okolí a nezradil řád. Vychován zde a pouhým viděním ve mnohé tajemství řádu zasvěcen, zdaž nemohl státi se jemu nebezpečným a škodlivým?

Křižovník váhal, po dalším pak rozmýšleni umínil sobě, ještě déle Jiřího připravovati, především pak osobním působením vštípiti mu lásku k řádu.

Dověděv se od Silvestra špitálníka, že jinoch se pozdravuje, křižovník ještě téhož dne odebral se k němu. Skutečně shledal při něm změnu. Tváře jeho rděly se slabým ruměncem, Jiří byl čilejší a méně v sebe zaryt.

Bernard, vzezření obyčejně přísného, naproti tak nadějnému vychovanci svému utvářil obličej svůj co nejlahodněji a nejsladčeji. Usednuv pln sebedůvěry na touž lavici v okně naproti němu, na které měl obyěej sedávati pod večer Rymos, počal s ním rozmluvu tonem otcovským, velmi laskavě mu domlouvaje.

„Vidím,“ pravil, „že vám skutečně jest lépe. Díky Bohu za to! Věřte mně, že mám dobrý úmysl s vámi a že od vás mnoho pro řád očekávám; rád bych mu ve vás vychoval mocnou podporu. Ti, co ze světa přicházejí k nám, vždy z něho sem všelicos přinášejí, což jim teprv třeba se sebe setřásti a smýti. Vám Pánbůh dopřál, že jste zde od dětinství vychován, ochráněn od zhoubných vlivův.“

Jiří poslouchal s očima sklopenýma. Bernard znamenal, že počal k výrostkovi mluviti příliš s vysoka, i obrátil v tu chvíli řeč jinam.

„Snad je vám v těchto zdech, kterým jsme my staří zvyklí, smutno a dušno,“ pravil. „Mluvte, churavcům se mnoho dovoluje.“