Tak za proboštů Hoenzlina (1348―1353) a Jindřicha (1353―1355) obdržel klášter pozemky v Horní Slatině, za Hostislava (1355―1363) 5½ lánu (pole, luka, lesy) v Loučce u Dlouhé Brtnice.
Za probošta Jana (1363―1375) pozemky v Závišné-Volešné (jež měl klášter až do 1870).
Ještě za probošta Martina (1378―1384) byl obdařen kostel novořišský r. 1380 od papežského legáta Pia, biskupa ostřihomského, odpustky pro svátky výroční a svátky mariánské, sv. apoštolů, čtyr učitelů církevních: sv. Ambrože, Jeronyma, Řehoře a Augustina a svátek Nanebevstoupení Páně. Odtud asi se zachovala pout na tento svátek až po naše doby.
Rychle vystřídali se probošti Hostislav (1384―1385), Otík (1385―1389). Za probošta Předbora (1389―1428) dosáhl klášter vrcholu své slávy a rozkvětu. Milována pro svou mateřskou péči o své spolusestry i poddané, učinila převorka Jitka klášter vzorem pro široširé okolí. Probošt Přebor byl horlivým sestrám horlivým vůdcem i vzorem v klášterní kázni.
Leč rozkvět dlouho netrval. Bohatý klášter a blahobytem obyvatelstva slynoucí panství lákalo tlupy husitské k loupeži.
Dvakráte po sobě r. 1423 a 1424 byly statky vydrancovány. Převorka Jitka a probošt Přebor byli tak svědky i rozkvětu i úpadku kláštera.
Jitka zemřela r. 1427. Probošt Přebor 1428. Leč nejhlubší ránu zasadil klášteru Prokop Holý.
Když přišla zpráva o řádění blížících se tlup husitských, utekly jeptišky s proboštem Ondřejem (1428―1448) do hrazeného Telče a byly pohostinu přijaty v klášteře sv. Ducha. Klášter v Nové Říši byl od Prokopa Holého úplně rozbořen a statky zpustošeny. Když v zemi opět zavládl pokoj, snažil se probošt Michael 1448 zase klášter povznésti, leč šlo to pomalu. ― Král Ladislav potvrdil sice roku 1453. práva a privileje kláštera, leč tím klášteru mnoho pomoženo nebylo.
