Roku 1276 rozhodl Přemysl Otakar, že všechny pokuty, ku kterým budou odsouzeni poddaní klášterní od soudů, nemají se odváděti soudům, nýbrž kouventu.
Konvent totiž podnikal tehdy stavbu kaple sv. Norberta na pahorku u Nové Říše (»na Norbertě«) a kolem kaple založen hřbitov a vystaven zde též dům pro hřbitovního kaplana. Kaple a kaplánka stávaly až do roku 1609.
Roku 1278 zemřel tento velezasloužilý probošt, oblíbený u biskupa Brunona i Přemysla Otakara II.
O působení proboštů Vízimíra (1278―1290) a Otty (1290―1299) se nám nezachovalo žádných zpráv.
Proboštu Marsyliovi (1300―1311) udělil příbuzný zakladatelův Smil de Castello (z Hrádku) patronátní právo nad Starou Říši a Jaroslav z Jakubova a jeho dcera Sudka darovali klášteru půllán a lesík v Jakubově.
Za probošta Bernarda (1311―1320) obdržel klášter od Vratislavy, vdovy po ✝ Štěpánu Kokorském z Thaubensteinu, patronátní právo nad Krasonicemi.
Za probošta Gerharda (1320―1330) koupil klášter dvorec v Nové Říši za 61 hřiven stříbra (hřivna po 64 groších).
Po Gerhartovi nastoupil Ničislav (1330―1345) za jehožto vlády papež Jan XXIII. potvrdil r. 1331. klášteru jeho výsady a majetek a vzal pod svou zvláštní ochranu.
Zu zbožného probošta Hermanna (1345―1348.) obdržel klášter 3 lány v Cickrajově, jež věnem donesla klášteru dcera majitele Eufemie, která do kláštera vstoupila.
Touto dobou začíná požehnaná činnost jeptišky jménem Jitky. Její vzorný život a dobročinnost získaly klášteru vážnost mezi okolní šlechtou a měly za následek, že pamatováno bylo zbožnými odkazy na klášter.
