měrou. Na budovách domáhaly se platnosti slohy oba, starý sloh románský a nový gotický. Zajímavá smíšenina obou dospěla v Čechách a na Moravě k rozkvětu tak znamenitému a národně rázovitému, že poměrné krátkou dobu od poslední čtvrti 12. začínaje do polovice 13. věku právem považovati lze za nejskvělejší období samostatného stavitelství českého. A poněvadž v bouřích válečných, jimiž vlast naše ve stoletích následujících zachvácena byla, valná čásť památníků a to právě nejvelikolepějších v době přechodní zbudovaných zanikla, jsou zbylé památníky dvojnásobně vzácné pro monumentální dějiny architektury české. V Praze jediným, zároveň však nejznamenitějším památníkem slavné doby této jest klášter blahosl. Anežky, jako by zázrakem v podstatě své dosud neporušeně zachovaný. Sestrojení architektonické jest již vesměs gotické, detail však přidržuje se starých zásad románských. Na veškerých budovách kláštera protkávají se oba slohy rovnoprávně a rovnocenně. A právě na tom zakládá se neobyčejná vnada a neocenitelná krása monumentálního památníku tohoto. Zbořiti klášter bl. Anežky znamenalo by vytrhnouti nejdůležitější list z knihy dějin umění českého. Při zdánlivě nepatrné ceně, jakou zevnějšek spuštěný oku poskytuje, jest uvnitř budov v architektonickém detailu na příporách, patkách, hlavicích, krycích deskách, žebrech, pásech, svornících, kružbách a jiných článcích tolik krásy, tolik rozmanitosti, tolik bohatství, jakého by se tam nikdo nenadál. Vše zhotoveno jest s podrobnou znalostí architektonickou, pokročilou, vytříbenou technikou řemeslnou, s podivuhodným vkusem obrazotvornosti. Jest to jeden z nejzralejších plodů českého ducha, české ruky a české obrazotvornosti, slovem — výkvět české svéráznosti umělecké.
Aby tak zralý plod samorostlé a dávné vzdělanosti české zmizel s povrchu země, vzdělaný národ český nedopustí.
Aby tak vzácný památník historický i umělecký zachráněn a příštím věkům dochován byl, podalo si ruce několik přátel památek starožitných, kteří se shodovali v tom, že cíle vytčeného nejlépe docíliti lze zřízením Jednoty pro obnovu kláštera bl. Anežky v Praze, jejíž účelem by bylo zachránění a postupné obnovování památného svatostanu. Jakmile stanovy vypracovány a úředně schváleny jsou, konala se dne 10. května 1893 ustavující valná hromada, v níž zvoleno jest ředitelstvo Jednoty, skládající se z přátel starožitných památek, odborných znalců, jakož i výkonných umělců. Jelikož zrušením kláštera za císaře Josefa II. kostely a budovy klášterní tehdáž rozprodané přešly v majetek osob soukromých, nastal Jednotě pro obnovení kláštera bl. Anežky úkol, aby klášter po částech
