Der Mährische Landeshistoriograph Dr. Beda Dudík O.S.B.
Ehren- Abt von Trebitsch, kaiserl. Rath und Regierungs-Rath, Besitzer vielen hohen Orden etc. Mitglied der k. Akademie der Visseschaften etc. etc. gestorben am 18.Jänner 1890.
Eine lebensskizze von M.K.
Brünn, 1890
Druck und Verlag der k. und k.Hofbuchhandlung Carl Winiker.655
Volný překlad do češtiny od Ing.Dušana Dudíka.
Moravský zemský historiograf Dr.Beda Dudík O.S.B.
čestný opat Třebíčský, císařský rada a vládní rada, nositel četných vysokých vyznamenání (řádů) atd.
člen král.akademie věd atd. atd.
zemřelý dne 18.ledna 1890.
Nástin životopisu od M. K. (Maurus Kinter)
Brno 1890
Tisk a vydání cís. a král.dvorního knihkupectví Carl Winiker. 655
Není v žádném směru záměrem v následujících sděleních poskytnout celkový obraz života muže, který skoro půl století sledoval pokrok v dějepisném bádání všeobecném a zejména v tom, které se týkalo úžeji otčiny Moravy. Cvičeným, pečlivým zrakem sledoval, ale též svým předchozím vzděláním i šťastnou shodou okolností byl schopen do bádání zasáhnouti a tomuto bádání jisté zaměření dát. Takovýto obraz života poslouží jako návrh pro vyčerpávající životopis, který bude třeba zpracovat podle literární pozůstalosti, ze vzpomínek, deníků a i z korespondence. Aby se tohoto dbalo, nutno podniknout přípravné práce, které zaberou nemálo času. Má tedy a může zde být pouze předložen čtenáři nástin životopisu, neboť u Dudíka se jedná o člověka mimořádného, který jako dítě své doby s železnou pílí se vypracovával a skoro neustále byl provázen i mimořádným štěstím. Již pohled do Dudíkem pečlivě vedeného deníku ukazuje, že jeho autor byl neúnavným pracovníkem, který uměl spojovat vzdělanost, vzdělávání i světové formy jednání, aniž by si přitom odpouštěl cokoliv ze svého sebevědomí nositele řádů. Zda Dudík, jak se o to snažil, byl průkopníkem v historických bádáních a ve zveřejněných dějepiseckých dílech, zda se tím stal zakladatelem historické školy, nechť je součástí jeho obsáhlé biografie. Zde postačí poznamenat, že Dudík neopomenul žádné z hledisek, která se mu nabízela při zpracovávání jeho hlavního díla k delšímu výzkumu, nýbrž že je nejčastěji pečlivě a šťastně, i když často ne s žádoucím prohloubením, rozvíjel. To vysvětluje též četnost jeho historických monografií, které vydával buď samostatně, nebo v listech královské akademie věd a jiných historických spolků jako: Historicko-statistické sekce v Brně, Historického spolku pro Horní Bavorsko, Královské společnosti věd v Praze — jejichž byl Dudík skutečným[red 1] nebo dopisujícím členem. O jeho všestranném jazykovém nadání svědčí četná pojednání v české, ruské, polské, Švédské i maďarské řeči. Že byl obeznámený dobře i s pomocnými historickými vědami dokazují četné články a sdělení c. a k. ústřední komisi pro výzkum stavebních památek, c. a k. muzeu pro umění a průmysl, časopisu českého muzea atd.
Jestliže v této životopisné skice vystupuje do popředí více vědec nad řádovým příslušníkem, nechť laskavý čtenář nepřehlédne skutečnost, že Dudík zastával veřejné státní místo, které předznamenávalo jistý plán jeho prací, které ho většinou nutily zdržovat se mimo řádovou budovu a byly příčinou i jistého odcizení se od vlastních řádových spolubratři. Teprve koncem sedmdesátých let přicházel Dudík častěji do Rajhradu, nacházel tu však většinou mladý, nový konvent, řádové spolubratry, kteří ho jen přechodně poznávali a ctili ho zejména pro jeho vědecká díla.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ řádným
