Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/75

Tato stránka nebyla zkontrolována

do osmé hodiny ranní budeme zamknuti do prázdné kolny, abychom vybojovali otázku o provinění či nevinnosti obžalovaných.

Prve než vrahové byli znovu do vazby odvedeni, vysmívali se nám a zasypávali nás ještě ve dveřích nadávkami, které mně nelze pérem opakovati. Pak byli odvedeni a zavřeni.

Veškerá jejich sebedůvěra opírala se o skutečnost, že byli bedlivě prohledáni, aniž se u nich nalezla byt jen špetička uloupeného zlata a že nás považovali za bázlivé nováčky, jimž snad ani ve snu nenapadne, aby se do osmé hodiny večerní v pevnůstce pozdrželi.

Kapitán se po jejich odchodu ani neodvážil udíleti nám rady nějaké. Pro něho byl výsledek souboje Winnetouova a Old Shatterhandova proti dvěma takovým pobudům naprosto nepochybným a veškerá posádka pevnůstky byla nadšena, že se súčastní tak vysoce zajímavé události.

Prohlédli jsme si kolnu. Stála pod stromem a byla sbita ze silných fošen. Na vnější straně dveří byla upevněna mocná závora.

Uvnitř nebylo tehdy ničeho krom několika přehoušlí sena, ležícího v pravém zadním koutě.

Skoro do osmé hodiny bavili jsme se s důstojníky, aniž se stala o souboji zmínka nějaká. Ale několikrát ohlašovala stráž u vězněných, že se Grindler a Slack dotazují, jsme-li dosud v pevnůstce. Přesně o osmé hodině byli dopraveni do kolny a poděleni nožem.

Pak jsme odevzdali všecky své zbraně vyjma nože kapitánovi, sebrali jsme naše teplé pokrývky a dali se vésti na dějiště souboje. Kapitánem a poručíkem provázeni vešli isme do kolny; voják nám svítil pochodní smolnou.

Grindler a Slack opírali se o protější stěnu, majíce nože v pěstích.

„Již lezou!“ vysmíval se Grindler, „letí do svého neštěstí jako komár do svíce. Nač čekati až do rána? Dvéře se mohou otevříti za čtvrt hodiny, neboť do té doby vydáme chlapy peklu.“

Mělo to zníti sebevědomě, ale slyšeli jsme dobře, že se mu hlas chvěje. Protože se ukázal klamným jejich výpočet, že totiž zmizíme, dostavila se u nich stísněnost.

Zatím, co jsme rozkládali své pokrývky v pravém koutě, jakobychom se hodlali posaditi, jal se kapitán vychloubačovi vykládati: