„Ano,“ vydechl.
„Zbývá vám již jen několik minut života. Pamatujte na smrt, na své hříchy, na věčný soud a na svou duši. Vzpomeňte si na svrchované milosrdenství boží, rozpomeňte se na Slitovníka.“
„Milosrdenství boží,“ zašeptaly bez výrazu krví zalité jeho rty,
„Aspoň pravdu povězte! Zastřelil jste náčelníkova syna a jeho průvodce?“
„Ano“
„Želíte tohoto hříchu, jakož i všech dřívějších, jichž jste se dopustil?“
„Zda — želím — —-? Oh! Modlete — se — za mne — — aspoň — — jeden — — otčenáš — — —“
„Vyslechněte, co vám povím. Želíte-li vskutku svých zločinů a neřestí, smíte aspoň zemříti v přesvědčení, že budete účasten milosti boží a že vám bude Všemohoucí milostivým soudcem. S touto nadějí odebeřte se na věčnost! Pomodlíme se za vás!“
Vykonal pohyb, jakoby chtěl zlomené své ruce, bezvládně svislé, sepnouti, ale marně. Složil jsem mu je tedy sám a modlil se hlasitě otčenáš a pak dále, nač jsem si právě vzpomněl.
Na tváři Fletcherově rozhostil se tichý, skoro usměvavý klid — — hlava jeho pohnula se zvolna a mdle, jakoby se ku spánku ukládala — — —
Konec! Old Cursing-Dry odešel s tohoto světa. Kéž ho na cestě do onoho neprovázely jeho kletby!
Winnetou mne pozvedl a pravil:
„Mému bratru Šárlíovi dostalo se po vůli: duše tohoto muže nalezla cestu k velkému, dobrému Manitouovi. Tělo jeho nechť spočine společně se smrtelnými pozůstatky syna jeho v zemi, dokud se do nich v den poslední duše jejich nevrátí. Howgh!“ — — —
