Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/47

Tato stránka byla zkontrolována

chlost jejich plavidel. Současně rozehnali se jejich jezdci po rovině tryskem. Všecko, všecinko poukazovalo k tomu, že se náš záměr skvěle vydaří.

Vyskočivše na koně, ujížděli jsme ke cañonu a sice tak, abychom byli s Winnetouem v rovnoběžce, při čemž jsme se často ohlíželi. Za některou dobu zpozorovali jsme, že jezdci dorazili k místu, kde jsme se pozdrželi a odkud jsme jejich tlupu i vory spatřili.

Neslyšeli jsme ničeho, ale paže nad hlavou vztýčené poučily nás, že asi hrdla jejich se nadýmají vítězným pokřikem. Na to pobídli koně do nového trysku, což jsme ovšem učinili také. Řečiště se již v místech těch úžilo, čímž přibývalo proudu, takže se držel Winnetou s námi ve stejné šířce.

Skály se vypínaly vždy výš a výš a sestupovaly se, takže mezi nimi a řekou byla jen cesta sotva pět metru zšíři, ale později se ještě vice úžila. To byl vchod do caňonu. Ostrý, výzkumný pohled na bopoční stráně přesvědčil mne, že jsou Navajové v dobré a pevné posici.

Pokračováno v jízdě cvalem stále těsně podle řeky a skalních stěn, zdánlivě až k obloze vystupujících, přes různé skalní úlomky, útesy a trhliny, za pološera, až konečně se před námi přece vyjasnilo, protože vysoké skály náhle se snižovaly.

V místě tom narazili jsme na překážku. Uzřeli jsme před sebou celé bludiště skalisek, v jehož útesích obievili se nám bojovníci navajští, tedy zadní jejich oddíl. Zastavili jsme se a seskočivše, vedli jsme koně úzkými, schûdnějšimi místy.

Náčelník nás uvítal srdečně a já mu odevzdal starého Fletchera s pokynem, aby ho dal velmi přísně střežiti. Hned na to přirazil Winnetou s vorem k pobřežnímu skalisku, vystoupil a přišel k nám se svou družinou.

Událo se vše rychleji, než mohu to vyprávěti a tu jsme již také spatřili v hořejším otvoru chodby, kterou caňon zdánlivě tvořil, vory a jezdce nepřátelské — vklouzli tedy do pasti dokonale.

Nasadiv těžkou svou zabíječku medvědí v líc, zastřelil jsem přední dva koně. Výstřely odrážely se hromovou ozvěnou mezi stěnami skalními jako výbuchy hmoždířové. Navajové vyskočili ze