Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/40

Tato stránka byla zkontrolována

„Dost!“ přerušil ho Winnetou, „žádné přísahy a žádné nadávky! Nestrpíme toho! Starý Fletcher jest v dobré skrýši a zítra se s vámi setká. Vaše koně a zbraně vám opatřiti — takovou myšlenku byli bychom měli jen tehdy, kdybychom neměli v lebkách ani zrna mozku. Winnetou vám poví, co se stane:

Pa-Utes budou nás stíhati a my je přivábíme do pasti, ze které nikdo z nich ujíti nemůže. Pak vydají vše, co vám náleží a co vám odňali. Bojovníci Navajů čekají na ně, aby je zajali. Kdo nemá koně, nechť se plaví na voru tak dlouho, až budeme na místě. Řeka zde tvoří velikou okliku, vedoucí k místu, kterou nazývají rudí mužové sitsuto (žlutá voda). Vzpomíná si můj bratr Shatterhand na ono místo?“

„Ano!“ odpověděl jsem, „jestliže se odsud vypravíme koňmo, dorazíme tam za úsvitu.“

„Správně. My, když se poplavíme po řece, přibudeme tam o něco později. Můj bratr Shatterhand má čtyři koně volné. Nechť vsedne do sedla s Dick Hammerdullem, Pittem Holbersem a některým jejich soudruhem; pocválá do sitsuto a počká tam na nás. Co se stane dál, vzejde z okolností.“

Osvobodili jsme osm zajatých, čtyři soudruhy Hammerdullovy a Holbersovy a čtyři kumpány starého Fletchera. Winnetou přidal mně zúmyslna soudruha Dickova a Pittova, nikoli někoho z družiny zaklínačovy. Hammerdull s radostí si vyvolil přítele, načež jsme vystoupili na břeh, od něhož ihned vor odrazil. Přes to vše bylo odvážno, že se chtěl Winnetou plaviti se čtyřmi takovými, jako byl starý či mladý Fletcher. Jak se dalo souditi z jeho nestydatého požadavku a vyjádření, tedy nepadlo jablko daleko od stromu.

Náš čtverlístek opustil břeh a nalezl záhy rokli, v níž byli naši koně, ač byla úplná tma. Nestalo se tam pranic. Old Cursing-Dry, jak jsem zpozoroval, trhal sice svými pouty, ale námaha jeho nebyla korunována úspěchem. Byl posazen na koně a pevně přivázán.

Soudruh Hammerdullův divil se nemálo tomu, jak jsme jednali se starým Fletcherem, ale záhy mu to bylo stručnými slovy objasněno, načež se již nedivil. Pak jsme vysedli do sedel a pustili koně v cval, opustivše řeku a zabočivše do šíré roviny, abychom po