Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/26

Tato stránka byla zkontrolována

byly milejší, neboť jsou mým zamilovaným krmivem, kdežto na pijavky dosud nebyl můj žaludek zařízen.“

To byla vskutku dlouhá řeč, na jakou nebylo Holbersovo posluchačstvo zvyklo. Řečnil však proto jen, že se těšil na zamilované jídlo. Na štěstí mohl jsem ho z vlastní zkušenosti ubezpečiti, že má veškerou naději na dobrý lov.

Vplížili se tedy se svými udicemi ku břehu, kde se opatrně uschovali, aby nebyli některým náhodou se zde vyskytnuvším Indiánem nepřátelským spatřeni.

Zatím jsem se pohodlně natáhnul do trávy a zamknul oči, ač jsem nebyl umdlen. Nemohlo býti stejně ani pomyslu na spánek při věcech, které jsem očekával a jež se mne právě tak dotýkaly, jako ostatní družiny.

Zálesák, leží-li, i když nespí, rád přimhouří oči, poněvadž tím bystřeji slyší.

Minula asi hodina, než se rybáři vrátili. Výsledek jejich obratnosti byl tak značný, že jsme měli na oběd i večeři zrovna dost. Bylo nám ovšem zřeknouti se dobrodiní ohně, než by se Winnetou vrátil, ježto jsme nevěděli, můžeme-li tak učiniti bez vážného nebezpečenství, že budeme totiž objeveni.

Indiánský nos čenichá kouř na velikou dálku, ale ještě dále vůni masa a zvlášť masa rybího.

Čas míjel strašně zdlouhavě. Již i poledne nadešlo a zase minuly dvě hodiny. Oběma Toastsům již se hrozně stýskalo po obědě a mimo to měli strach o Winnetoua.

Abych je upokojil, upozornil jsem je na velikou vzdálenost od tábořiště a nesmírnou zdlouhavost, jaké vyžaduje plíženi se za bílého dne. Old Cursing-Dry probral se již dávno z mrákot, ale nejevil pohybu a jeho oči byly zamčeny. Bylo nám ostatně příjemno, že jevil takovou necitelnost.

Konečně zašelestilo jemně malé křovisko Winnetou se vracel. Tvář jeho byla nehybna jako vždy, ale znal jsem ho dobře i věděl jsem, že se vrátil s dobrými zprávami. Dal nám to na jevo, jakmile spatřil ryby, takto:

Aniž slova pronesl, sbíral suchou trávu a drobné klestí, narovnal toto palivo v malou hraničku, vytáhl svůj punks (křesadlo) a roz-