Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/23

Tato stránka byla zkontrolována

2.

Winnetou byl právě jako já naprosto přesvědčen, že jsou Pa-Utesové dosud na témž místě, kde přepadli a zajali bělochy. Ale přes to vše kázala opatrnost, abychom se k nim neblížili ze směru přímého, neboť chtěli přece přitrhnouti na Navaje, od nichž jsme přicházeli a mimo to bylo vždy možno, že nastoupili pochod dřív, než jsme mysleli, anebo též vyslali nové zvědy, kteří nás spatřiti mohli.

Proto jsme se obrátili více na pravo, přímo na východ a když jsme za úsvitu příštího dne dorazili do stejné výše s tábořištěm, ujížděli jsme ještě o kus cesty dále, načež jsme zabočili na levo, abychom přibyli k ležení od východu, na místě od západu.

Tolik bylo jisto, že rudochové s této strany světové nepřátel neočekávali, ale také bylo nezbytno, jednati opatrně, neboť tolik lidí potřebovalo také hojně masa i dalo se souditi, že mnozí bojovníci potloukali se po šírém vůkolí, lovíce zvěř pernatou i srstnatou.

Reky dosáhnuvše na místě výše položeném, utábořili jsme se poblíž vody na malém paloučku, obklopeném zevšad houštinami. Bylo však třeba vyzvěděti ihned, kterak se daří zajatcům mezi Pa-Utesy, což bylo podnikem nejen obtížným, ale též svrchovaně nebezpečným.

Nabídnul jsem se, že se o výzkum postarám, ale Winnetou pevně trval na tom, že půjde sám i bylo mně podrobiti se. Jakmile se Apač vzdálil, starali jsme se především o vlastní bezpečnost tím, že jsme zahladili šlépěje, zvířaty našími zůstavené, aspoň v nejbližšim okolí.

Pak nastala potřeba uděliti Old Cursing-Dryovi důtklivou výstrahu. Nechtěl jsem s ním sice mluvit, ale předsevzetí tomuto bylo ustoupiti zatím, jednalo-li se o bezpečnost.

Chlapík přijel zároveň s námi a přivázav koně, jako my, uložil se do trávy v malé vzdálenosti od nás. Od včerejška nikdo s ním