Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/16

Tato stránka byla zkontrolována

„Mhm! Prazvláštní — vskutku! Neslyšeli jste žádných výstřelů?“

„Ne! Byli jsme příliš daleko od ležení.“

„Bylo pozorovati nějakých sledů, že by bývalo bojováno?“

„Dva Indiáni leželi mrtvi u ohně.“

„Podivuhodno! Naslouchali jste přece? O čem se mluvilo?“

„Zdali jsme naslouchali nebo nenaslouchali, toť lhostejno. Nebylo vůbec hovořeno. Odvážili jsme se vůbec až přespříliš i bylo nám pamatovati na vlastní bezpečnost a přivolání pomoci. Proto jsme se záhy vrátili ke koním a upalovali, pokud koním dech stačil.“

„Kam?“

„Kam? Divná otázka! Přímo sem, neboť nám nezbývalo, než vás vyhledati a pohnouti k záchraně soudruhů. Spoléhali jsme, že se s vámi vypraví Navajové. Proto navrhuji, abychom ihned cválali do Agua grande — — —“

„Mějte strpení!“ přerušil jsem ho, „tak daleko ještě nejsme. Chceme viděti jasně, prve než se na něčem ustanovíme. Teď se jedná v prvé řadě o mrtvoly obou Indiánů. Kdo je usmrtil? Víte to snad, mistře Fletchere?“

„Nechte mne na pokoji!“ odsekl hrubě, „co je mi do dvou rudých padouchů?“

„Nezáleží vám také pranic na běloších, kteří byli zajati?“

„Kdyby nebyl mezi nimi můj syn a synovec, mohl by je všecky ďábel — — —“

„Poslyšte! Vyjadřujte se jinak, sic vás zaženeme odsud a pak se starejte sám, jak byste svým příbuzným pomohl. Jsme ochotni poskytnouti pomoc, trváme však na tom, aby nám byla řečena pravda. Vy tedy nevíte, jakým způsobem přišli rudoši o život?“

„Ne!“

„Povězte tedy, jak se událo přepadení.“

„Nemohu, protože jsem při tom nebyl.“

„Byl jste také mimo ležení? Kde?“

„Na lovu.“

„Byl jste určen osudím vyjíti na lov?“

„Ne! Ale nudil jsem se příliš, a proto jsem odejel. Když jsem