Stránka:Karl May - Bůh se nedá urážeti - Blizzard.pdf/13

Tato stránka byla zkontrolována

západě a uložil jsem si ukázati těmto prokl… rudokožcům, že na naší … zeměkouli mají k pohledávání starého čerta. Takové … kanalie, jakými jsou, aby … stloukl a protože doufám, že jste se mnou smýšlení stejného, tedy by v tom sám … vězel, jestliže tito holomci neponesou své … kosti tam, kde je bude stloukati Satanáš na … kaši.“

Téměř jsem se zděsil tohoto vyjádření. To byla slova, která bych byl nikdy vysloviti a tím méně napsati mohl! Každičké slovo, které zde nahražuji tečkami, bylo sprostou kletbou.

Osm kleteb v řeči tak stručné! A při tom se díval na nás, jakoby očekával, že snad nás nadchnul, kdežto mně při tom bylo, jakobych dostával klackem přes lebku!

Již tedy jsem věděl dokonale, s kým jsem se toho dne seznámil, daleko lépe jsem to věděl, než mně mohl Hammerdull říci. Bylo již mně často o tomto muži vypravováno, jehož každý nutně poznati mohl již z jeho hrůzných nadávek, naprosto zbytečných.

Ano! Byl zálesákem, ale takovým z nejhrubší vrstvy. Nebylo činu, jehož by nebyl schopen; často již vznášela se oprátka nad jeho hlavou; ve své pusté nenávisti předčil i nejkrutějšího nepřítele Indiánů a vyprávěly se o něm věci, při nichž druhým zálesákům, lidem přece vesměs a veskrz dobrým, hrůzou se vlasy ježily.

A ke všemu tomu mluvil-li, přímo se v proklínání koupal, takže i lidé naprosto suroví nechtěli o něm ničeho věděti a míjeli jeho společnost, jak mohli.

Až dosud s nepochopitelným štěstím ušel všem klatbám zákona i pomstě Indiánů, ačkoli všichni, kdož ho znali, souhlasně tvrdili, že by jiného nezasluhoval, leč aby byl skolen jako dravec.

Poněvadž byl vskutku přes příliš vyzáblým zjevem a poněvadž měl v každé větě, které pronesl, ba skoro za každým slovem kletbu mezi zuby, obdržel název Old Cursing-Dry, ale známo bylo, že každý dává život vlastní v sázku, kdo by se odvážil pojmenovati ho takto tváří v tvář.

„Nuže? Oněměli jste snad, meššúrs?“ tázal se, poněvadž se nedočkal naší odpovědi, „domnívám se, že vím, že vy dva umíte mluviti.“

Winnetou seděl s víčky hluboce přivřenými a nehybnou tváří.