Stránka:Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917.djvu/40

Tato stránka byla ověřena
38
Schiller: Prsten Polykratův

A sotva příští jitro září,
přichází rybář s jasnou tváří
a uklání se knížeti:
„Ta ryba, pane, dnes se chytí —
také jsem v síti neměl v žití;
tu tobě nesu k oběti…“

A kuchař když tu rybu kuchá,
popadá žasem sotva ducha
a chvátá plesně k vítězi:
„Hle, pane, prsten, jenž tě zdobil,
té rybě z žaludku jsem dobyl,
ó štěstí tvé je bez mezí!“

Tu host se odvrací pln hrůzy:
„Je třeba prchat rychlou chůzí,
nelze, bych přítelem tě zval.
Bohové chtějí tvoji zkázu,
pryč musím, abych ušel srázu.“
To řek a rychle odplul v dál.

Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917 - page 7 - ornament.png