Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/66

Tato stránka nebyla zkontrolována

Živým svatý zaklíná se bohem,
po třikráte zaklíná se jemu,
korunu že zlatou neodnese,
dobře na ni že dá caru pozor.

A car na to korunu hned sundal,
sundal, i s ní čapku honem smeknul,
na kraj moře vše to pěkně složil,
za hlídače dal pak k tomu ptáče,
v mořskou tůni po druhé se vnořil.

Ale svatý za ním bez prodlení
dvanácterým zabednil je ledem,
v širé kolem dáli moře zavřel,
korunu pak i s čepicí odnes’,
na nebeské poletěl s ní výše.

Zakokrhá hlídač pták co může.
Car ve hloubi sotva že ho uslech’,
vyraziti z tůně neomeškal,
a jediným hlavy udeřením
proraziltě troje silné ledy.

Vida, že je neprorazil všechny,
nemeškal a v hlubinu se vrátil,
na hlavu vzal ze dna moře kámen,
kamínek, as na tisíc ok těžký,
prorazil jím dvanáctero ledu.
Rozepnuv pak honem ta svá křídla
do letu se za svatým dal Janem,