Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/56

I chopiv se šavle vojevoda:
„Bratři“, zvolá, „na obě vy křídla
vrhněte se, — a já ve střed vojska!“

I bylo tu dívati se zjevu,
i bylo tu dívati se divu,
kterak šavlí vojevoda seče,
veskrz vojska cestu sobě teše,
ještě víc, než ocelí on sráží,
Jabučilo kopyty poráží!

Avšak smutný čeká jezdce pohled; —
k Pirlitoru již kdy měří hradu,
hle, tu vstříc mu devět koní vraných,
devět koní a žádného jezdce!

To jak spatří vojevoda chrabrý,
nade bratry nade milenými
junácké mu bolem srdce puká,
ochrnulá bílá klesá ruka, —
klesá ruka, a s ní klesá šavle!

I udeří Jabučila koně,
v boky mocné ostruhu mu bodne,
na Pirlitor by s ním letěl na hrad, —
ani kůň již po vůli mu není!

I proklíná vzdorného on koně:
„Kéž tě vlci, Jabučilo, drali!
Kratochvílí — to jsi letět uměl;
dnes, kdy třeba, o život kdy běží,
oři vzdorný, na odpor se stavíš!“