Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/45

neboť odtud by tě nepustili,
věži v základ zazdili tě živou!”

Jedin věry šetří Gojko mladý,
an ni slovcem nezmíní se ženě.

Z rána časně za jitřeny svitu
tři se zdvihli Mrljavčevićové,
na Bojanu ku stavbě se brali.

V poledne pak, kdy již byla doba,
doba byla, nésti mistrům oběd,
a jej nésti na královu došlo,
králová šla k švakrové své mladé,
k Uglješově, jí se vymlouvala:
„Švakrová má znejmilejší, poslyš!
Mnětě nějak rozbolela hlava,
(chraň bůh tebe!) přetrvám-li, nevím;
nenesla bys oběd mistrům za mne?

A jí chytrá na to Uglješova:
„Švakrová má, králova milostná,
mnětě nějak rozbolela ruka,
(chraň bůh tebe!) přetrvám-li, nevím;
Gojkovy což abys požádala?“

Šla králova ke Gojkově mladé:
„Švakrová má nejmilejší, poslyš,
mnětě nějak rozbolela hlava,
(chraň bůh tebe!) přetrvám-li, nevím;
nenesla bys mistrům oběd za mne?“