O zbudováni Skadra.[1]
Budovali hrad tři rodní bratří,
bratří rodní Mrljavčevićové,
i byl bratrů Vukašin král jeden,
Ugliješa vojevoda druhý,
Mrljavčević mladý Gojko třetí.
Budovali nad Bojanou Skader,
budovali po tři ho již léta,
po tři léta se třemi sty mistrů,
ani základ z hloubi nevyzdvihli,
neřkuli že hrad by postavili.
Co jsou mistři za dne zbudovali,
přes noc jim to víly pobouraly.
Tu když rok již nastával jim čtvrtý,
s hora lesů ozvala se víla:
„Nemučiž se, Vukašine králi,
nemučiž se, statků nepromrhej!
Nevyzdvihneš, králi, základ z hloubi,
neřkuli bys postavil kdy Skader,
dokud jmen dvou nevynajdeš, králi,
jmen to sličných, Stojana a Stojy,
těmi jmeny bratra pak i sestru,
a té věži nezazdíš je v základ!
Jinak, králi, nevyzdvihneš základ,
jinak Skader nikdy nedostavíš!“
Zjevení to Vukašin když zaslech’,
Desimíra zavolal hned sluhu:
„Desimíre, hochu ty můj milý!
