Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/37

Tato stránka nebyla zkontrolována


do Prizrena hradu do bílého,
ani slunce na ně nezasvítí,
ani vlhká nezvlaží je rosa!“

I zval tedy car hned svatebčany,
do plna jich do tisíce sezval;
hradu pak se na nádvoří sjeli,
Lašťovici koně sedlaného
sluhové ven ze staje zas vedli,
odjezdu pak rozkaz svatebčanům
čaušové hbití ohlásili:
„Hotovte se, svatebčané švarní!
Hotov se i ty, ženichu mladý!“
Tu had na zdi, vida Lašťovici,
se zdi na zem černou hbitě sklouznul,
Lašťovice kolena se chytil,
od kolena na sedlo se vyšvih’,
sedlu kolem zlaté hrušky ovil,
a z Budíma s ním pak táhli z hradu,
A hle divu! Když vytáhli z hradu,
nad nimi se šerý táhnul oblak;
ten z Budíma sídla královského
do Prizrena provodil je hradu,
ani slunce na ně nesvítilo,
aniž vlhká svlažila je rosa.

Šťastně hradu prizrenského došli,
slavný ve dvůr carský byl jich příjezd,
krásný na ně pohled, kterak dvorem
sličné svoje prováděli koně.