Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/31

Tato stránka nebyla zkontrolována


Had ženich.

Nastojte, ať o divu vám povím!

Ženil se král Milutin[1] budímský;
a když devět let již tomu bylo,
a žádného posud nemá rodu,
zdvihnul se, bral do lesa se na lov,
zdaby v lese neulovíl zvěře.
A tak bohem řízíno i štěstím, —
neulovil srnce ani laně.
A když prudkým král pak uhnán lovem
prahnul žízní, zašel ke studánce,
chladivou z ní občerstil se vodou,
pod zelenou jedli leh’ si v chládek.

Nedlouho však v chládku sobě hověl,
a tu lesem pohorské tři víly!
Chladivou i ony pijí vodu,
u studánky pak si pohovoří.
„Slyšíte,“ dí nejstarší z nich, „sestry,
pamětno-li je vám, kdy král onen
budímský se ženil, či už není?
Devět právě dnes je tomu roků,
v nešťastný co sňatek tehdáž vešel,
ale podnes potomstva král nemá!
Ví-li která z vás o jakém léku,
jímž by rodnou králová se stala,
nuže, sestry, ať nám o něm poví!“

A když o něm z mladších žádná neví,
jim tu ona dále: „Kdyby, sestry,

  1. Milutin, král srbský, syn Štěpána Uroše z dynastie Nemaničův, panoval od r. 1275—1321. Odstrčiv od sebe tři manželky jednu po druhé pojal z příčin politických v manželství čtvrté šestiletou Simonidu, dceru cara byzantského Andronika II. Palaiologa, sám již v roce věku svého 45. Pobočka svého Štěpána, že prý mu klade o život a o stolec, dal oslepit a odvést ve vyhnanství do Byzancie. Smířiv se s ním později, dosadil poloslepého syna na náměstnictví Dioklejské. Sešed smrtí roku 1321 byl duchovenstvem srbským, jemuž vždy přál, co „Sveti kral,“ za svatého prohlášen. — Legenda naše proměnila patrně nešťastného syna na hada.