POZNÁMKY.
Zpěv tento, slušno pokládati mezi nejkrásnější plody národního básnictví srbskóho, nalezá se v II. knize národních písni srbských Vukem Stef. Karadžićem r. 1845 vydaných, na stránce 48 a t. p. Slyšel a napsal ji sběratel na Černé Hoře, a ponechal jmena dvou bratří tak, jak je od pěvce byl slyšel, totiž Mujo a Alija, sám však připomíná, že jmena tato tnrecká, vlastně Mustafa a Ali, zpěvu tomu, nad Turky v Evropě dřívějšímu, jsou patrně clzá a na místo původních srbských později, ovšem dosti nevkuanč a nevhodně do ní přibraná. Myslil jsem tedy neublížiti poetické ceně překrásného toho zpěvu, užívám-li též volnosti básnické, které si dovolil pozdější pěvec černohorský, jen že směrem opačným přeměňuje jmena dvou bratří turecká zase na srbská, čím původnímu právu jmen srbských aspoň poněkud zadost učiněno.
Milutin, král srbský, syn Štěpána Uroše z dynastie Nemaničův, panoval od r. 1275—1321. Odstrčiv od sebe tři manželky jednu po druhé pojal z příčin politických v manželství čtvrté šestiletou Simonidu, dceru cara byzantského Andronika II. Palaiologa, sám již v roce věku svého 45. Pobočka svého Štěpána, že prý mu klade o život a o stolec, dal oslepit a odvést ve vyhnanství do Byzancie. Smířiv se s ním později, dosadil poloslepého syna na náměstnictví Dioklejské. Sešed smrtí roku 1321 byl duchovenstvem srbským, jemuž vždy přál, co „Sveti kral,“ za svatého prohlášen. — Legenda naše proměnila patrně nešťastného syna na hada.
Na místě nynějšího Skadra (Skutari nad řekou Bojanou nedaleko jezera Skaderského) stálo již za doby Římanů město Scodra,
