Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/173

Tato stránka nebyla zkontrolována

10. Vdova třetího dne nad hrobem hospodáře.

Žulosiná jsem před ten dvůr tvůj přišla k tobě, abych, ach, tě navštívila, ty můj statku!

Nač, ach, nač se, zeměsynu, nač se pyšníš,

že jsi ve svém dvoře tak se zaohradil,

v novém dvoře samotvorném, v sídle žalu? Přivstala jsem ráno sobě, časné ráno,

přišla, abych dohlížela, smutná, k tobě,

jak vtom příbytku ti temném, — temná sama! — Bez oken a beze světla, — žal mým světlem! — bez obsluhy, bez poctění, slavný kmete,

bez čistění bedlivého, ošetření!

Kam a kudy bez tebe máry obrátit se?

Jak a kterak vytrvati v domě bídy?

Čím a k čemu vychovati útlá dítka?

Mladý věk svůj v žalu trávit, toť můj osud! Hle, do domu vrátím teď se smutečního ;

až tam přijdu, a tvá dítka naproti mně

tázajíce se: kde otec? co nám zkázal?

co si počnu, já nešťastná ? co jim řeknu ?

Čím ta milá ubožátka ukonejším ?

Řeknu jim: — že v srdci svém je uzavíráš jako já, že nepřestaneš o ně dbátí ;

jako já, a že co nejdřív dohlédneš k nim!

Oni za tím plakat budou, s pláčem růsti !'*)