Vše, cos dělal, dobřes dělal; avšak tím jsi tuze chybil, bratřím žes nic nedal zkázat, neprosil jich, smeknuv kápě,
za bratrské odpuštění,
za lásku jim neděkoval,
s kterou vždy tě milovali!
Či se ti snad nestýskalo
po milém svém příbuzenstvu, že ses smrti neuprosil,
zbraní kruté neubránil ?
O, kéž by ses k nám byl vrátil, bychom pohřeb strojili ti,
ústa zchladlá celovali!
+
o r m
9. Btařena nad hrdinou příbuzným.
pusťte teď se nářku, jež tu dřevější jste, abych vás v něm skormoucená vystřídala!.. Běda, kterak to tu ležíš, hrdino můj, přistrojen seé možná do svých do oděvů, sokole můi, do hrdinských do neilepších, opásán vší zbraní svojí, vojíne můj,
jako na svatbu bys hodlal, divný hoste cudné divce ověnčené za děveře!
Strašno-li se dívat tobě, vzácný brachu, trudněj bude oželit tě, výtečníku,
sokole šestero-křídlý, hvězdo šťastná,
skvělá šavle ocelová, rámě boží,
